Gruzie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Gruzie
საქართველო (Sakartvelo)
Vlajka Gruzie
vlajka		 Znak Gruzie
znak
Hymna: თავისუფლება (Tavisupleba)
Svoboda
Geografie

Poloha Gruzie
Hlavní město: Tbilisi
41° 43' s.š., 44° 47' v.d.
Rozloha: 69700 km² (121.nasvětě)
Nejvyšší bod: Šchara (5201mn.m.)
Časové pásmo: GMT+3
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 4630841[1] (118.nasvětě, 2008)
Hustotazalidnění: 64ob./km² (129.nasvětě)
HDI: ▲ 0,763 (střední) (93.nasvětě, 2007)
Jazyk: gruzínština, abchazština[2] (úední)
Náboženství pravoslaví, islám
Státní útvar
Státní zřízení republika
Vznik 9.dubna1991 (nezávislost na Sovětském svazu)
Prezident Michail Saakašvili
Předseda vlády Nika Gilauri
Měna gruzínské lari (ლ) (GEL)
HDP/obyv. (PPP) 4 200[1] USD (143.nasvětě, 2007)
Giniho koeficient 40,4[1] (2003)
Mezinárodní identifikace
ISO3166-1 268 GEO GE
MPZ GE
Telefonnípředvolba +995
Národní TLD .ge

Gruzie (gruzínsky: საქართველო, transliterace: Sakartvelo), je stát situovaný vjihozápadní Asii; podle některých názorů na vedení hranice Evropy ovšem malá část gruzínského území zasahuje i do Evropy. Jeho sousedy jsou Rusko, Ázerbájdžán, Arménie a Turecko. Leží vZakavkazsku při východním okraji Černého moře. Součástí Gruzie jsou autonomní republiky Adžárie, Abcházie a Jižní Osetie; dvě posledně jmenované ovšem usilují o nezávislost a gruzínská vláda nemá jejich území pod kontrolou. 21. května 2008 se vzemi konaly mimořádné parlamentní volby, ve kterých zvítězila prozápadní strana prezidenta Michaila Saakašviliho.[3] S59,9% hlasy pak má vgruzínském parlamentu ústavní většinu.[3]

Obsah

[editovat] Název

Gruzínsky zní název země Sakartvelo. V některých jazycích se Gruzie ekne Georgia (například anglicky) nebo Georgie(n), podle jedné z teorií podle patrona země svatého Jiří (ecky Georgios). Název "Gruzie" pochází z ruštiny (Грузия - Gruzija). Gruzie proto v roce 2009 požádala pobaltské republiky aby ruský název nepoužívaly a přešly na doporučené jméno Georgia pro estonštinu a Georgija pro litevštinu.

[editovat] Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Gruzie

[editovat] Kavkazská Ibérie

Hlavní článek: Kavkazská Ibérie

Vtéto době byla Gruzie obydlená různými kmeny, nejvýznamnější znich byly Kartvelské, později známé také jako Kolchové a Iberové. Ty se dostaly nakonec pod vliv Urartské íe. V 4. století př. n. l. zde vytvořily starověký gruzínský stát Kartli, který existoval od 4. století př. n. l. do 6. století tento útvar je také nazýván Kavkazská Ibérie. Kavkazská Ibérie společně s přímořským státem Kolchida položila základy gruzínské státnosti a gruzínského národa. V1. století n. l. obsadili Římané území dnešní Gruzie, jako jednu ze svých nejvýchodnějších provincií. Po rozdělení na západní a východní část se Gruzie stala součástí Východořímské íe, neboli Byzance. Kolem roku 340 zde bylo přijato křesťanství. Vdobách oslabování Byzantského impéria se tohoto území nejdříve zmocnili Sásánovci, později Arabové. Arabové přišli k hranicím iberského kníectví v roce 645 a donutili jeho eristaviho (kníete) Štěpána II. opustit byzantskou příslušnost a uznat arabského chalífu jako svého nového nadřízeného. Z arabského vlivu se Ibérie vymanila až na počátku 9. století, když eristavi Ašot I. z jihozápadogruzínského rodu Bagration využil oslabení Arabské říše a prohlásil svůj rod za nový dědičný vládnoucí rod nad iberským kníectvím opět pod patronátem Byzance. Jeho nástupce Ardanase II. pak formálně ještě jako byzantský vazal přijal v roce 888 po více než 300-leté odmlce iberskou královskou korunu. Korunován byl už ne jako vládce Ibérie, ale jako „Král všech Gruzínců“. Jeho potomek Bagrat III. pak dokázal přibližně kolem roku 1000 sjednotit okolní rozdrobená knížectví v Gruzii pod jedinou vládu a položil tak základ existence Gruzínského království.

[editovat] Období před nadvládou Ruska

Jednotná vláda byla po čase rozdrobena na drobná knížectví (abchazské, kachetinské, eretínské a tao-klardžetské). Na začátku 13. století tak byla země, přesto však začínala být vohrožení jak ze západu zTurecka, tak zvýchodu zPersie - ty získávaly postupně vliv vjednotlivých kníectvích. Pod nátlakem těchto dvou velkých impérií se podařilo tak část obyvatelstva islamizovat. Vroce 1783 byla uzavřena smlouva jedním zvýchodních vládců o suverénnosti ruského carství nad těmito kníectvími, čímž získali Rusové fakticky nad nimi moc.

[editovat] Období nadvlády Ruského impéria

Roku 1810 se východní dvě kníectví formálně připojila kRuskému impériu. Do roku 1864 se podařilo Rusům anektovat celou Gruzii, kromě přístavů Suchumi a Batumi, které získali až po rusko - tureckých válkách. Do konce 19. století vliv carství a rusifikace země natolik zesílil, e se obyvatelstvo začalo bouřit, začal růst gruzínský nacionalismus. Při nepokojích vroce 1905 vRusku vypukl vGruzii ozbrojený boj.

[editovat] Období revoluce a SSSR

Po vypuknutí Říjnové revoluce moc vzemi rychle získali gruzínští sociální demokraté pod vedením Noa Žordaniji. Byl ustanoven výbor Zakavkazský komisariát, což byla společná vláda nacionálních stran všech tří budoucích kavkazských sovětských republik. Ten rozhodl o odtržení od Ruska a vytvoření Zakavkazské demokratické federativní republiky. Existovala až do doby, než Ázerbájdžán začal požadovat politickou i ekonomickou orientaci na Turecko, zatímco stím nemohli představitelé Arménie a Gruzie souhlasit. Gruzie po vyhlášení samostatnosti požádala Německo o ochranu, čemuž bylo vyhověno. Roku 1920 byla podepsána také mírová smlouva sRSFSR, kterou ruští bolševici uznali nezávislost Gruzie za podmínky, e bude povolena bolševická strana vGruzii a pomoc bělogvardějcům zastavena. Ruské bolševické vedení ale porušilo veškeré smlouvy a Rudá armáda se nakonec zmocnila země silou. Byla vyhláena Gruzínská SSR a menševická vláda byla nucena uprchnout do francouzského exilu. Vrámci Gruzínské SSR byla zřízena Adžarská ASSR na jihu, Abcházská ASSR na severozápadě a Jihoosetská autonomní oblast. Byl učiněn i pokus o integraci sArménií a Ázerbájdžánem vZakavkazskou SFSR, která se však 5. prosince 1936 rozpadla. Vroce 1924 vypuklo protisovětské srpnové povstání, které bylo potlačeno.

[editovat] Období pádu SSSR a vyhláení nezávislosti

Revoluce růí

Roku 1989 vláda Gruzínské SSR prohlásila, e současný stav je okupací a porušením mírové smlouvy. Na jaře roku 1990 byly schváleny zákony vedoucí kzárukám vlastní nezávislosti,[4] byla odstraněna vedoucí úloha komunistické strany vzemi; nezávislost pak byla vyhláena 14. 11. 1990. Gruzie jako jedna zmála nových republik se nestala členem SNS, nakonec však zhospodáských důvodů do společenství vstoupila (vystoupila až v roce 2008 jako následek tehdejší války v Jižní Osetii). Vnásledujícím roce byl vnezávislých volbách zvolen za prezidenta Zviad Gamsachurdia.[4]

Protože se nejvyší sovět snažil rozhodnutí zrušit, začaly vzemi ne bez přičinění ruských tajných služeb vypukat nepokoje, které se přenesly i do autonomních republik, ádajících také nezávislost, čemuž nebylo vyhověno. Vletech 1991 a 1992 se situace natolik zhoršila, e vypukly mezi Osety a Gruzínci ozbrojené střety, nesoucí znaky občanské války. Po uklidnění situace vroce 1995 se do čela země dostal bývalý ministr zahraničí SSSR Eduard Ševardnadze, který se kmoci dostal již vroce 1992, ale až do smrti Gamsachurdii probíhaly vnitřní boje o moc.[4] Vládnout vydržel jako prezident země až do revoluce vroce 2003.

Během této „růové“ revoluce protestovaly tisíce lidí včele spozdějším prezidentem Michailem Saakašvilim proti evardnadzeho vládě, která nevyřešila základní hospodáské a politické problémy - chudobu a korupci. Roku 2004 byl Saakašvili zvolen prezidentem už demokratickou cestou, kdy získal 95% hlasů. Opozice tvrdila, e volby byly zmanipulované a e se na volebním výsledku podepsaly dary od nadací amerického miliardáe George Sorose a dalších nadací financovaných vládou USA.[5][6][7] Saakašvili po nástupu kmoci prosadil úpravy gruzínské ústavy, aby vytvořil „superprezidentský systém“ a soustředil veškeré pravomoci vexekutivě. Gruzínským parlamentem byly schváleny zákony, kterými byla sníena nezávislost soudní moci či podle kterých jsou ústřední i volební komise sestavovány pouze zlidí jmenovaných prezidentem. Postupně byla eliminována plná svoboda tisku, bylo omezeno vysílání.[8][9]

Vroce 2006 se vGruzii konaly demonstrace, při nichž lidé ádali odstoupení prezidenta. Policie proti demonstrantům brutálně zasáhla a začala zatýkat představitele opozice. Roku 2007 protesty přerostly vmasové demonstrace, při nichž lidé kritizovali dramatický pokles ivotní úrovně a korupci. Prezident vyhlásil „výjimečný stav“, zakázal nestátní média, zakázal veřejná shromádění a začal podnikat nedemokratické kroky proti svým politickým oponentům.[10] Koncem listopadu 2007 Saakašvili zfunkce odstoupil, ale již vlednu 2008 se konaly volby, při nichž byl zvolen znovu prezidentem a které opozice označila jako zmanipulované.

Mezinárodní organizace kritizují stále přetrvávající nedemokratické praktiky vGruzii, které pošramotily jak zásahy proti demonstrantům či opozici, tak přetrvávající náboženská nesvoboda. Mezi největší gruzínské skandály, vněmž jsou zapleteny politické pičky, patří zavraždění Sandra Girgvlianiho[11]

Vkvětnu 2008 se vGruzii konaly parlamentní volby, vnichž zvítězila vládnoucí strana prezidenta Saakašviliho Sjednocené národní hnutí, které získalo 63% hlasů. Opozice označila tyto volby za zfalšované.[12]

[editovat] Válka vJižní Osetii

1. srpna 2008 začala válka vJižní Osetii mezi Gruzií a Jižní Osetinske separatisty. Ta pak začala 7. srpna nabírat na síle, když se na stranu Osetie přidalo Rusko. Rusové postupně zatlačili Gruzínce zpátky až na gruzínské území.

12. srpna potvrdilo Rusko stažení svých jednotek zGruzie.

14. srpna 2008 schválil gruzínský parlament kvůli ruské agresi vystoupení ze Společenství nezávislých států.[13][14]

26. srpna 2008 byly Ruskou federací uznány samostatné státy Jižní Osetie a Abcházie.

Na summitu EU, který probíhal na začátku záí prohlásil ruský prezident Dmitrij Medveděv, e Rusko stáhne své vojáky zGruzinského území, avšak ponechá ozbrojené síly vAbcházii a Jižní Osetii.

[editovat] Ekonomika

Přibližně 40% populace pracuje vzemědělství, kde se pěstuje převáně zeleninu, obilí, brambory a zaměuje se současně i na chov hospodáských zvíat (prasat a drůbeže). 20% populace pracuje vprůmyslovém sektoru, kde převažuje potravinářský sektor, nad strojírenstvím a automobilovým průmyslem, který je soustředen vokolí hlavního města Tbilisi či ve městě Kutaisi a Batumi. Významná část obyvatelstva pracuje ve stavebnictví.[4]

Gruzie je významnou hornickou zemí, která má bohaté zásoby elezných a neželezných kovů, jenž ve velkém exportuje.Významná ložiska manganu se nacházejí voblasti Čiatury a adí se mezi největší na světě. Vzemi se nacházejí malá ložiska ropy, plynu a uhlí, ale Gruzie není energeticky soběstačná a musí většinu paliv dováet a to převáně zAzerbajdžánu. Rafinace a úpravy surové ropy probíhá vGruzii vmístních rafinériích.[4] Přes Gruzii vede významný ropovod, který spojuje oblast Kaspického moře sČerným mořem.

  • Urbanizace: 56,5%
  • Hrubý domácí produkt (HDP): 12,89 miliard USD, 2200 USD na obyvatele (45% služeb, 23% průmysl, 32% zemědělství)
  • Nezaměstnanost: 14,9%
  • Hospodáský růst: 5,5%
  • Inflace: 17%
  • Dluh: 1,8 miliard USD

Od roku 2005 funguje mezi Gruzií a státy Evropské unie bezvízový styk.[15] Česká republika vyváí do Gruzie mimo jiné zbraně, za což jí, a dalším státům exportujícím do Gruzie zbraně, bylo pohrozeno sankcemi ze strany Ruska.[16]

[editovat] Demografie

Obyvatelé Gruzie jsou Gruzínci (83,8%), Azerové (6,5%), Arméni (5,7%), Oseti (0,9%), Řekové (0,3%), Abcházové (0,1%), Rusové (1,5%). Většina obyvatel jsou také pravoslavní křesťané, existuje zde ale i muslimská menšina a vhorách originální místní náboženství džvarismus.

[editovat] Geografie

Hlavní článek: Geografie Gruzie
Severní Gruzie

Gruzie leží vjihozápadní Asii voblasti Kavkazu. Podle některých názorů vede hranice mezi Evropou a Asií po hlavním kavkazském rozvodí, které také tvoří severní hranici Gruzie sRuskem. Podle těchto názorů by Gruzie ležela těsně u hranic Evropy. Při použití vČesku přijímané hranice na ekách Kuma a Manyč patří naopak do Asie i přilehlé části Ruské federace. Zeměpisná íka Gruzie 41 až 43° odpovídá např. íce Pyrenejí, Říma, Bulharska, severního Japonska, pomezí Oregonu a Kalifornie nebo třeba Nové Anglie. Zeměpisná délka Gruzie 40 až 47° odpovídá např. délce Iráku, západního Jemenu a Mozambického průlivu. Rozlohou 69700km² je Gruzie jen o málo (např. o 1 kraj) menší než Česko. Pokud bychom uznali nezávislost Abcházie a Jižní Osetie, byla by rozloha Gruzie jen 57200km² (o málo více než Chorvatsko), tedy o 18% méně. Na severu hraničí sRuskem, na jihovýchodě sÁzerbájdžánem, na jihu sArménií a na jihozápadě sTureckem.

Země je spjata sKavkazem a podstatná část jejího povrchu je hornatá. Zjednodušeně lze íci, e severní hranice tvoří Velký Kavkaz a jižní hranice Malý. Uprostřed Gruzie jsou oba spojeny Lišským (Suramským) hřebenem. Od něj na západ se táhne iroká kotlina eky Rioni, na východ pak údolí Kury. Nejvyší hora Kavkazu Elbrus leží kousek od gruzínských hranic vRusku. Součástí hraničního hřebene je ale několik dalších pětitisícovek, znichž nejvyší (a tedy nejvyší hora Gruzie) je Šchara. (5201m).

íční sí je rozvinuta nerovnoměrně. Nejhustší je vzápadní Gruzii a nejmenší na Jurské pahorkatině, což je spojené sodtokem vody (od 80 až 150 l/s/km² vzápadní Gruzii do 3l/s/km² na Jorské pahorkatině a jihovýchodě Dolnokartlijské roviny). Řeky náleží kúmořím Kaspického a Černého moře. Úmoří Kaspického moře je zcela tvořena povodím eky Kury. Její nejvýznamnější přítoky jsou zleva Velká Liachvi, Ksani, Aragvi, Jori a Alazani (poslední dvě ústí do Minčegaurské vodní nádrže) a zprava Paravani, Dzama, Tana, Tedzami, Algeti a Chrami. eky Černomořského úmoří (západní Gruzie) netvoří ádný systém a ústí do moře každá samostatně. Nejvýznamnější je Rioni spřítoky Cchenisckali, Techuri a Kvirila, která protéká na dolním toku Kolchidskou propadlinou. Další významné eky ústící do Černého moře jsou Inguri, Kodori, Adžarisckali, Bzyb, Chobi a Galidzga. eka Čoroch pramenící vTurecku protéká Gruzií na dolním toku (26km). Většina ek pramenících vhorách má maximální průtok na jaře vdobě tání sněhu. eky, jejichž hlavním zdrojem jsou ledovce (Kodori,Inguri,Rioni) mají největší průtok vlétě svýraznými maximy každý den ve večerních hodinách a minimem před úsvitem. eky Adžarského pobřeží a severních svahů Meschetského hřbetu mají maxima na podzim a vzimě a jsou na nich časté povodně po deštích. Horské eky se vyznačují rychlým tokem a tak zamrzají málokdy. Výjimku tvoří eky Jihogruzínské pahorkatiny, které tečou pomalu na horním toku a rychle vníině. Oblasti tvořené vápenci a vyvřelinami se vyznačují silně rozvětvenými podzemními systémy smnožstvím silných zřídel (eky Čjornaja, Cačchuri, Rečchi vzápadní Gruzii a Nardevani, Tašbaši, Armutlo vjižní Gruzii), které přerozdělují a přirozeně regulují vodní toky. Gruzie je bohatá na hydroenergetické zdroje.

VGruzii není mnoho jezer, ale vněkterých oblastech (Džavacheti, Kolchidská nížina, Kelská planina, staroledovcová zóna Abcházie) se nacházejí skupiny jezer tektonického, vulkanického, mořského, říčního, ledovcového, závalového, krasového jiného původu. Největší jsou Paravani (37km²), Karcachi (26,6km²) a Paleostomi (17,3km²). Nejhlubší jsou závalová jezera Rica (116m) a Amtkel (72 až 112m podle výky hladiny) a jezero Kelistba (75m). Rybí průmysl je rozvinutý na jezerech Tabackuri a Paleostomi.

[editovat] Podnebí

Podnebí je silně ovlivněno složitým geomorfologickým členěním krajiny. Vúdolích se teplé subtropické podnebí svysokým podílem sráek, které mohou dosahovat od 1000 až k2500mm. Teplé podnebí umožuje pěstovat celou adu teplomilných plodin jako jsou citrusy či čajovník.Směrem na východ země klesá podíl sráek a oblasti jsou zde více suché. Začíná zde převládat kontinentální podnebí. Voblasti povodí eky Rioni a Kury jsou typické mrazivé zimy a teplá léta. Průměrná teplota vTbilise se pohybuje okolo 1°C vlednu a 24°C včervenci.[4]

[editovat] Související články

logo Wikizpráv
Wikizprávy nabízejí urnalistický obsah ktomuto tématu snázvem:
Zprávy zGruzie
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Gruzie
Flag of Georgia.svg Související články obsahuje
Portál Gruzie

[editovat] Reference

  • (ru) V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Грузинская советская социалистическая республика, Внутренние воды“.
  1. ↑ a b c The World Factbook - Georgia [online]. Central Intelligence Agency (CIA), [cit. 2008-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. ↑ Abcházština je úedním jazykem vAbcházii.
  3. ↑ a b Ve volbách vGruzii jasně vyhrála strana Saakašviliho [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2008-05-24]. Dostupné online.
  4. ↑ a b c d e f KOLEKTIV AUTORŮ. Všechno o Zemi: Místopisný průvodce světem. 2. vyd. Praha: Výběr Reader'sDigest, 2000. ISBN 80-86196-17-8. s.226.
  5. ↑ http://www.blisty.cz/2005/4/26/art23092.html
  6. ↑ http://www.guardian.co.uk/world/2004/nov/26/ukraine.usa
  7. ↑ http://www.novinky.cz/clanek/18767-prubeh-voleb-v-gruzii-je-neregulerni.html
  8. ↑ http://www.osce.org/documents/rfm/2007/06/25176_en.pdf (anglicky)
  9. ↑ http://www.osce.org/item/27827.html
  10. ↑ http://antiwar.com/justin/?articleid=11878
  11. ↑ http://www.lifesandro.org/
  12. ↑ http://www.lidovky.cz/ve-volbach-v-gruzii-vitezi-prozapadni-vlada-fzc-/ln_zahranici.asp?c=A080521_204455_ln_zahranici_mtr
  13. ↑ Georgia to leave alliance of ex-Soviet states [online]. CNN, [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Georgian parliament votes to quit CIS [online]. China View, [cit. 2008-08-14]. Dostupné online. (anglicky)
  15. ↑ Gruzie: Základní informace o teritoriu [online]. BusinessInfo.cz, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.
  16. ↑ Medveděv hrozí Česku sankcemi za zbraně v Gruzii [online]. Aktuálně.cz, [cit. 2009-03-01]. Dostupné online.

[editovat] Externí odkazy


Pahýl - Tento článek o Gruzii je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, e jej vhodně rozšíříte. Bliží informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.


Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Gruzie“
V jiných jazycích
 Web-Blaster V2.21 Webblaster-Feld schließen
Die angezeigte Seite wurde durch den Web-Blaster geleitet und dadurch mit der Datenbank des Assoziations-Blasters verknüpft.

Der Web-Blaster ist ein alternativer Browser, der beliebige Webseiten mit Links anreichert. Der gesamte Vorgang geschieht in Echtzeit mit den Original-Daten, es werden keine fremden Daten auf dem Blaster-Server zwischengespeichert.

Um diesen Modus zu verlassen und normal weiter zu browsen, muss der Web-Blaster abgeschaltet werden.
Webblaster abschalten