panělsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| panělské království Reino de España |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Marcha Real | |||
| Geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Madrid | ||
| Rozloha: | 504782 km² (50.nasvětě) z toho 1,04% vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Pico de Teide (3718mn.m.) | ||
| Časové pásmo: | +1 | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 46063511[1] (27.nasvětě, 2008) | ||
| Hustotazalidnění: | 87,8ob./km² (84.nasvětě) | ||
| HDI: | ▲ 0,949 (vysoký) (16.nasvětě, 2005) | ||
| Jazyk: | španělština, regionálně katalánština, baskičtina, galicijština | ||
| Náboženství | katolické | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | Konstituční monarchie federativního typu | ||
| Vznik | 1469 (sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského) | ||
| Král | Juan Carlos I. | ||
| Předseda vlády | José Luis Rodríguez Zapatero | ||
| Měna | euro (EUR) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| ISO3166-1 | 724 ESP ES | ||
| MPZ | E | ||
| Telefonnípředvolba | +34 | ||
| Národní TLD | .es | ||
panělsko, oficiálně panělské království (španělsky a galicijsky Reino de España; katalánsky Regne d'Espanya; baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí sPortugalskem, na severovýchodě sAndorrou a Francií a na jihu sGibraltarem; španělské severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici sMarokem. Ke panělskému království patří i Kanárské ostrovy vAtlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Součástí panělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie.
panělsko je parlamentní monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací. Podle demokratické ústavy z roku 1978 je v celé zemi úedním jazykem španělština (kastilština); další jazyky jsou uznávány jako úední jednotlivými autonomními společenstvími.
Obsah |
[editovat] Dějiny
[editovat] Dávná historie
Na Pyrenejském poloostrově ili lidé již před třemi tisíci lety. Vhistorické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (ziberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky vnápisech). Ve třetím století sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu stím nastoupila romanizace vycházející znově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). ímané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvá celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi.
Znových dobyvatelů byli nejúspěnější germánští Vizigóti a Svébové, kteří na poloostrově vytvořili stabilní království, od sklonku 6. století sjednocené vjeden celek pod vládou vizigótských králů vToledu (viz Vizigótská říše). Původní germánská elita se brzy romanizovala a spolu se starou elitou hispanořímskou vytvořila novou vedoucí vrstvu země. Ruku vruce stím došlo i kunifikaci náboženské, když král Rekkared I. přestoupil se svými lechtici ke katolicismu a vzdal se tradičního germánského ariánství. Přesto ve vizigótském království působily odstředivé síly, navenek se projevující častými boji o trůn. Tohoto oslabení ústřední vlády využila arabsko-berberská armáda pod vedením Tárika ibn Zijád a vosmidenní bitvě porazila vizigótské vojsko roku 711 u Jérez de la Frontera. Na přítích několik staletí ovládli většinu Pyrenejského poloostrova muslimové.
[editovat] Muslimské panělsko a reconquista
Berbeři a Arabové ze severní Afriky (na Pyrenejském poloostrově zvaní Maurové) zanechali vzemi nesmazatelné stopy – panělsko zvané Al-Andalus se stalo nejzápadnější výspou islámského světa, která se roku 929 odtrhla od arabské íe a vytvořila samostatný córdobský chalífát. lo o vyspělý státní útvar, jenž kulturní a vzdělanostní úrovní převyšoval většinu soudobých evropských států. Jeho města se vyznačovala rozvinutou emeslnou výrobou a obchodem, pokročilou architekturou a městskou zástavbou, částečně zachovalou v historických jádrech měst jako Córdoba, Granada a Sevilla. Dodnes se dochovala Mezquita vCórdobě, přestavěná ovšem na katedrálu. Vrámci chalífátu víceméně vklidu koexistovali Židé, křesťané i muslimové. Roku 1031 se však jednotný córdobský chalífát rozpadl na adu menších království (tzv. taifas), což umožnilo razantnější nástup reconquisty — znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany.
Reconquista byla zahájena krátce poté, co Maurové Pyrenejský poloostrov ovládli, podle tradice vítěznou bitvou vizigótského lechtice Pelaya proti arabskému trestnému oddílu, která se odehrála roku 718 nebo 722 u Covadongy. Poté bylo na severu založeno křesťanské království Asturie, které se později rozšíilo do města León a přijalo jeho jméno. Postupně tu vykrystalizovaly další křesťanské státečky Kastilie, Galicie a Portugalsko). Ve východní části existovala Navarra a později tu vzniklo království Aragon. Tyto státní celky se postupně zapojily do reconquisty. Ta byla dlouhodobým procesem sčetnými zvraty, kdy válku střídaly dlouhodobé etapy mírového soužití muslimů skřesťany a idy. Postupně však byly maurské državy zatlačovány kjihu, zatímco křesťanské státy rozšiřovaly svoje území a sjednocovaly se (Kastilie, Aragon, Portugalsko).
Rozhodující mezník reconquisty tvoří dobytí Toleda roku 1085, které se stalo základnou pro další výboje kjihu. Dále to byla bitva u Las Navas de Tolosa vroce 1212, vní maurská vojska utrpěla natolik zdrcující poráku, e to vedlo kjejich bezprostřednímu kolapsu a následnému dobytí Sevilly a Córdoby. Maurská království byla postupně likvidována. Koncem 13. století zbylo pouze království (emirát) Granada na jihu země, jehož posledním maurským králem byl Boabdil.
[editovat] 15. století
V15. století představoval maurské panství na Pyrenejském poloostrově už jen malý emirát Granada. Na druhé straně Kastilie položil sňatek dědičky kastilského trůnu Isabely Kastilské a dědice aragonského trůnu Ferdinanda II. Aragonského (1469) základy ktrvalému sjednocení dvou nejmocnějších křesťanských států Pyrenejského poloostrova do panělského království. Formálně kněmu došlo až nástupem na trůn jejich vnuka Karla I. Habsburského), neboť Isabela a Ferdinand vládli samostatně každý ve svém království a vzemi svého partnera byli pouze zástupci panovníka. Ještě za katolických Veličenstev, jak byli nazýváni, padla Granada (1492) a panělsku se otevřela cesta kexpanzi mimo Pyrenejský poloostrov. Ta se soustředila jednak na Středomoří, kde se již mnohem dříve prosadili Aragonci (Sicílie, Neapolsko ad.), jednak na nové zámořské objevy, které podporovala Kastilie. První objevná plavba byla dílem janovského námořníka Kryštofa Kolumba (1492), později ho následovali mnozí další. Zhruba vtéto době se změnil význam slova panělsko (Hispanie, původně označující celý Pyrenejský poloostrov) na označení státu.
[editovat] panělsko za vlády Habsburků v16. - 17. století
V16. století se panělsko pod vládou Habsburků Karla I. (1516-1556) sjeho syna Filipa II. (1556-1598) stalo nejmocnější zemí západní a střední Evropy. Období vlády Karla I. a Filipa II. se také označuje jako zlatý věk ve panělsku. Mocenské postavení Filipa II. bylo založeno především na bohatství, které dováely do země tzv. stříbrné konvoje znově objevených zámořských zemí, a na rozsahu habsburských držav. Karel I. vládl nejen vlastnímu panělsku, ale také neapolskému království a Sicílii, Nizozemí a obrovským zámořským državám. Právem mohl tvrdit, e nad jeho zemí Slunce nezapadá. Kromě toho byl dědicem tzv. dědičných habsburských zemí ve střední Evropě, které přenechal roku 1521-1522 bruselskými smlouvami mladšímu bratru Ferdinandovi. Roku 1519 byl zvolen ímským králem a později korunován ímským císařem (Karel V.). Roku 1580 byl Filip II. zvolen portugalským králem, a Portugalsko se tak spojilo personální unií se panělskem.
Objevení Ameriky a vyvrácení zdejších původních íí přineslo panělsku velké bohatství, které však nebylo produktivně využíváno (na rozvoj výroby a obchodu - zobchodování sdovezeným zbožím bohatli především nizozemští kupci). Většina bohatství plynoucí zamerických kolonií byla spotřebována na přepychový ivot panovnického dvora a především na nákladné válčení (Karel vedl zdlouhavé války sFrancií o Itálii a bojoval sprotestanty víi, Filip válčil vodbojném Nizozemí a neúspěně se pokoušel o invazi do protestantské Anglie). To se později projevilo vekonomickém zaostávání panělska za vyspělými zeměmi západní Evropy. Velkou vinu na tom neslo také nastolení absolutistického systému vlády, který podvazoval hospodáskou i politickou aktivitu měanstva, což se projevilo především po potlačení povstání vnitrozemských kastilských měst, které probíhalo vletech 1520-1521 a do historie vstoupilo pod názvem povstání komunérů. panělskému hospodáství neprospělo ani vyhnání morisků (pokřtěných Maurů) vletech 1609-1614 a idů v roce 1492.
Za vlády Filipa III. (1598-1621) se projevil hospodáský úpadek země naplno. emeslná výroba se nerozvíjela, nevznikaly tu ani manufaktury jako vAnglii a Nizozemí. Přitom na poloostrově byl například dostatek kvalitní suroviny na výrobu sukna, neboť vAndalusii se hojně chovaly ovce. Obchodní transakce byly podřízeny vysoké dani, tzv. alcabale.
Důsledky hospodáského úpadku panělska se vpolitické oblasti projevily během třicetileté války. panělsko do ní vstoupilo ještě jako první mocnost Evropy, ale na jejím konci již bylo jen druhořadým evropským státem.
Při nájezdech berberských (barbarských) pirátů ze Severní Afriky v 16. až 19. století byly statisíce obyvatel panělska odvlečeny do otroctví. Mezi piráty bylo mnoho Maurů, kteří se tak mstili za své vyhnání ze panělska po dobytí maurské (arabské) Granady roku 1492. Do čela severoafrických pirátů se počátkem 16. století postavil obávaný turecký pirát Chajruddín Barbarossa. V roce 1571 byla spojená turecko-alžírská flotila poražena paněly a jejich spojenci v krvavé bitvě u Lepanta, ale během několika let získali piráti svou převahu ve Středomoří zpět. Pobřeží Itálie, panělska a středomořských ostrovů bylo prakticky vylidněno, obyvatelé byli odvlečeni do otroctví nebo uprchli do hor, do otroctví byl unesen i mladý Miguel de Cervantes a několik let il jako otrok v Alžíru, než byl vykoupen svou rodinou. Definitivní konec pirátství v Severní Africe nastal až roku 1830 po dobytí Alžíru Francouzi.
Kosmopolitnost společnosti Pyrenejského poloostrova byla po vyhnání Morisků a idů zničena, ale mnoho pozůstatků zmnoha národností a kultur zůstává ve panělské hudbě, architektuře, jídle a vmnoha dalších věcech.
[editovat] 18. století
Roku 1700 zemřel poslední panělský král zrodu Habsburků Karel II., aniž by zanechal mužského dědice. Následně vypukly války o dědictví španělské (1701-1714), do nichž se zapojily všechny tehdejší evropské mocnosti svýjimkou Švédska, Ruska a Osmanské říše. O panělskou korunu usilovali především rakouští Habsburkové a francouzští Bourboni. Uspěli nakonec Bourboni, ovšem museli zaručit, e nikdy nedojde ke spojení francouzského a panělského trůnu vrukou jedné osoby. panělsko té ztratilo své pozice ve Středomoří, neboť tamní území bylo postoupeno jakožto kompenzace rakouským Habsburkům a rodu savojských vévodů. Války prokázaly slabost panělska, jehož území jimi bylo poničeno. panělsko během nich přestalo být vnímáno jako velmoc.
[editovat] 19. století
V19. století bylo panělsko chudým státem, Napoleon se rozhodl, e podnikne invazi do panělska a na panělský trůn dosadil svého bratra Josepha. Vletech 1808-1814 probíhá v zemi boj o nezávislost. V roce 1812 je v Cádizu přijata první panělská ústava, na dobové poměry velmi liberální. Válka za nezávislost po Vídeňském kongresu vyústila v návrat Ferdinanda VII. na panělský trůn a obnovením absolutistických pořádků vzemi. panělsko v prvních dvou desetiletích 19. století přišlo o většinu svých amerických kolonií. Zbytek 19. století se pak nese ve znamení bojů mezi zastánci liberální revoluce a absolutistické monarchie, karlistických válek, či později sporů mezi monarchisty a republikány. Mezi lety 1873-1874 existovala ve panělsku tzv. 1. republika. Vroce 1898 vypukla Španělsko-americká válka, panělsko vní přišlo o ostrov Kuba, Portoriko a Filipíny a menší ostrovy v Mikronésii.
[editovat] 20. století
- Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam španělských vládců a Španělské královské rody.
Počátek 20. století byl ve panělsku ve znamení klidu, míru[zdroj?] a ekonomického rozvoje. Politická krize vedla však nejprve k nastolení diktatury Miguela Primo de Rivery, a poté k vyhláení republiky a odchodu panělského krále do exilu. Bylo to období druhé španělské republiky. Sílící sociální a politické konflikty vedly k vypuknutí občanské války. V roce 1939 válka skončila nástupem diktátora Francisca Franca, který vládl až do své smrti vroce 1975. Již za své vlády rozhodl, e panělsko se stane monarchií a připravil předání moci vnukovi svrženého krále Juanu Carlosovi.
Tento král má převáně reprezentativní funkci, ale během pokusu o vojenský převrat v roce 1981 jednoznačně odmítl podpořit vzbouřence a postavil se svou formální i neformální autoritou na stranu úadující vlády, čímž pomohl k potlačení pokusu o převrat.
Během druhé světové války zachovávalo panělsko neutralitu. Po válce se dostalo postupně z izolace a díky své jednoznačně antikomunistické vládě se stalo ve studené válce spojencem západního světa. V edesátých letech zažívalo nebývalý ekonomický rozvoj a došlo i k rozvoji turistického ruchu. Někteří kritici namítají, e některé z projektů byly nešetrné k ivotnímu prostředí.
V roce 1982 stalo se členem NATO, vroce 1986 členem Evropské unie a v roce 1999 vstoupilo do eurozóny, když kurs národní měny svázalo pevným přepočítacím kurzem se jednotnou evropskou měnou eurem, na které později přestoupilo.
[editovat] 21. století
- Podrobnější informace naleznete v článku Teroristické útoky v Madridu v roce 2004.
V roce 2002 zavedla země euro.
Dne 11. března 2004 se madridské příměstské vlaky staly terčem útoků teroristické organizace al-Káida. Při útocích zemřelo 192 lidí a 1460 lidí bylo zraněno. Tyto útoky a neobratná snaha panělské vlády připsat je ETA jsou považovány za jeden z důvodů nečekaného vítězství socialistů ve volbách (42,59% hlasů) nad favorizovanými lidovci José Aznara. Dalším důvodem byl liknavý postup při ešení ekologické katastrofy, kterou způsobila havárie ropného tankeru Prestige u břehů Galicie v listopadu 2002, a Aznarova podpora války v Iráku.[2]
José Luis Rodríguez Zapatero a jeho Španělská socialistická dělnická strana v roce 2008 své postavení ve volbách obhájila a dokonce ještě posílila, když místo 164 získala 169 poslaneckých mandátů (43,87% hlasů).
[editovat] Geografie
Vnitrozemí panělska dominují vysoké náhorní plošiny (španělsky mesetas) jako Meseta León a La Mancha a pohoří Pyreneje, Sierra Nevada a Kantaberské pohoří. Ztěchto pohoří vytékají eky Tajo, Ebro, Duero, Guadiana a Guadalquivir. Údolní nivy jsou podél pobřeží, největší znich leží u Guadalquivir vAndalusii, na východě jsou údolí ek Segura, Júcar a Turia. Zvýchodu panělsko omývá Středozemní moře, ve kterém se nacházejí Baleárské ostrovy; ze severu Biskajský záliv, ze západu Atlantský oceán, ve kterém se nacházejí Kanárské ostrovy.
Nejvyší horou je Pico de Teide (3720 m) na ostrově Tenerife, jedna z největších sopek světa. Na pevninském panělsku náleží prvenství hoře Mulhacén (3478 m) u Granady, následuje Pico de Aneto (3404 m), nejvyší vrcholek Pyrenejí.
[editovat] Podnebí
panělsko je možno rozdělit podle podnebí do čtyř oblastí:
- Pobřeží Středozemního moře: nejteplejší na východní a jižní části země; deštivá období jsou jaro a podzim. Klidná léta spříjemnými teplotami. Teplotní rekordy: Murcia 47.2°C, Malaga 44.2°C, Valencia 42.5°C, Alicante 41.4°C, Palma de Mallorca 40.6°C, Barcelona 39.8°C. Nejniží teploty: Gerona -13.0°C, Barcelona -10.0°C, Valencia -7.2°C, Murcia -6.0°C, Alicante -4.6°C, Malaga -3.8°C.
- Vnitrozemí: Velmi studené zimy (na severu a v Madridu často se sněhem,teploty až -10°C) a velmi horká a suchá léta(teploty až 40°C). Teplotní rekordy: Sevilla 47.0°C, Cordoba 46.6°C, Badajoz 45.0°C, Albacete a Zaragoza 42.6°C, Madrid 42.2°C, Burgos 41.8°C, Valladolid 40.2°C. Nejniží teploty: Albacete -24.0°C, Burgos -22.0°C, Salamanca -20.0°C, Teruel -19.0°C, Madrid -14.8°C, Sevilla -5.5°C.
- Severní atlantické pobřeží: ostré zimy sklidnými léty (trošku chladnějšími). Teplotní rekordy: Bilbao 42.0°C, La Coruña 37.6°C, Gijón 36.4°C. Nejniží teploty: Bilbao -8.6°C, Oviedo -6.0°C, Gijon a La Coruña -4.8°C.
- Kanárské ostrovy: subtropické počasí, spříjemnými teplotami (18°C až 24°C) po celý rok. Teplotní rekordy: Santa Cruz de Tenerife 42.6°C. Nejniží teploty: Santa Cruz de Tenerife 8.1°C.
[editovat] Vláda a politika
Nejvyšími státními orgány jsou král, parlament a vláda. Král je hlavou státu, reprezentuje stát navenek, svolává a rozpouští parlament. Má pravomoc schvalovat a vyhlašovat zákony. Je hlavou státu na základě systému primogenitury. Parlament je dvoukomorový, skládá se zPoslanecké sněmovny a Senátu. Poslanecká sněmovna je volena na 4 roky na základě poměrného zastoupení, volebním obvodem je provincie. Senát je volen na 4 roky a každá provincie zde má své 4 zástupce. Výkonná a nařizovací moc je svěena vládě. Jejím poradním orgánem je Státní rada. Předseda vlády můe být zastoupen králem nebo parlamentem.
[editovat] Územní nároky
[editovat] Území nárokovaná panělskem
panělsko ádá o navrácení Gibraltaru, malé britské državy na jižním pobřeží. Byl obsazen během Války o španělské dědictví vroce 1704 a byl přiznán Británii roku 1713 Utrechtskou smlouvou.
[editovat] panělská území nárokovaná jinými státy
Maroko nárokuje panělská města Ceuta a Melilla a neobydlené Španělské severoafrické državy na severním pobřeží Afriky. Maroko prohlašuje, e tato území byla získána neoprávněně a Maroko nemohlo nijak zabránit obsazení těchto území a nikdy nebyly podepsány smlouvy o předání.
Portugalsko neuznává panělskou suverenitu nad územím Olivenza. Portugalsko si podle Vídeňské smlouvy (1815), kterou panělsko podepsalo, vyhrazuje navrácení území. panělé uvádí, e Vídeňská smlouva je neplatná a podle Badajozské smlouvy patří území panělsku a pouze povzbuzuje obě strany kdiplomatickému ešení.
[editovat] Správní rozdělení
panělské království se dělí do 17 autonomních společenství (comunidades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas). Ty jsou dál rozděleny do 50 provincií.
| Autonomní společenství nebo autonomní město | Hlavní město | Rozloha [km²] |
Počet obyv.[3] |
Provincie |
|---|---|---|---|---|
 Andalusie(Comunidad Autónoma de Andalucía) |
Sevilla | 87 268 km² | 8 039 399 | 8 |
 Aragonie(Comunidad Autónoma de Aragón) |
Zaragoza | 47 719 km² | 1 269 027 | 3 |
 Asturie(Comunidad Autónoma del Principado de Asturias) |
Oviedo | 10 604 km² | 1 076 635 | 1 |
 Baleárské ostrovy(Comunidad Autónoma de las Islas Baleares / Comunitat Autònoma de les Illes Balears) |
Palma de Mallorca | 04 992 km² | 0 983 131 | 1 |
 Baskicko(Comunidad Autónoma del País Vasco / Euskal Herriko Autonomia Erkidegoa) |
Vitoria / Gasteiz | 07 234 km² | 2 124 846 | 3 |
 Extremadura(Comunidad Autónoma de Extremadura) |
Mérida | 41 634 km² | 1 083 879 | 2 |
 Galicie(Comunidad Autónoma de Galicia) |
Santiago de Compostela | 29 574 km² | 2 762 198 | 4 |
 Kantábrie(Comunidad Autónoma de Cantabria) |
Santander | 05 321 km² | 0 562 309 | 1 |
 Kanárské ostrovy(Comunidad Autónoma de Canarias) |
Santa Cruz de Tenerife & Las Palmas de Gran Canaria |
07 447 km² | 1 968 280 | 2 |
 Kastilie a León(Comunidad de Castilla y León) |
Valladolid | 94 223 km² | 2 510 849 | 9 |
 Kastilie-La Mancha(Comunidad Autónoma de Castilla-La Mancha) |
Toledo | 79 463 km² | 1 894 667 | 5 |
 Katalánsko(Comunidad Autónoma de Cataluña / Comunitat Autònoma de Catalunya) |
Barcelona | 32 114 km² | 7 197 174 | 4 |
.svg){kind=small} La Rioja(Comunidad Autónoma de La Rioja) |
Logroño | 05 045 km² | 0 301 084 | 1 |
 Madrid(Comunidad de Madrid) |
Madrid | 08 028 km² | 6 008 398 | 1 |
 Murcie(Comunidad Autónoma de la Región de Murcia) |
Murcia | 11 313 km² | 1 335 792 | 1 |
 Navarra(Comunidad Foral de Navarra / Nafarroako Foru Komunitatea) |
Pamplona | 10 391 km² | 0 600 027 | 1 |
.svg){kind=small} Valencie(Comunidad Valenciana / Comunitat Valenciana) |
Valencia | 23 255 km² | 4 692 449 | 3 |
 Ceuta(Ciudad de Ceuta) |
Ceuta | 20 km² | 75 816 | 1 |
 Melilla(Ciudad de Melilla) |
Melilla | 13 km² | 66 871 | 1 |
[editovat] Ekonomika
panělsko podporuje růst HDP a je díky tomu mezi čtyřmi nejvíce rostoucími západoevropskými ekonomikami[zdroj?]. Středopravicová vláda bývalého premiéra Aznara úspěně pracovala na přijetí jednotné evropské měny Euro vprvní skupině zemí, a to k1. lednu 1999. Aznarova vláda pokračovala vprosazování liberalizace, privatizace a deregulace ekonomiky a nakonec představila i daňové reformy. Nezaměstnanost za doby Aznarovy vlády stabilně klesala, ale stále zůstává na 9,8% vsrpnu 2005. Přesto to bylo lepší než na začátku devadesátých let, kdy bylo nezaměstnaných 20% panělů. Růst o 2,4% vroce 2003 byl zapříčiněn kolísáním evropské ekonomiky, a od té doby se ustálila na asi 3,3% vpolovině roku 2005. Premiér José Luis Rodríguez Zapatero, jehož strana vyhrála volby tři dny po výbuších ve vlacích vMadridu vbřeznu 2004, plánoval redukovat vládní vměování do podnikání, daňové úniky a podporovat inovace, výzkum a vývoj, ale také intenzivně zavádět regulace trhu práce. Zúdajů žebříčků HDP Světové Banky zroku 2004 vyplývá, e panělsko bylo tehdy osmou největší ekonomikou světa.
Hlavní model panělského ekonomického růstu (založený hlavně na masové turistice, neustálé výstavbě a dělnických profesích) je kolísavý a nemusí být dlouhodobě udržitelný. První zpráva Observatoře Udržitelnosti (španělsky Observatorio de Sostenibilidad), která byla publikována a financována panělským Ministerstvem ivotního prostředí a univerzitou vAlcalá, odhaluje, e růst HDP je přes 25% za posledních deset let, zatímco skleníkové plyny rostou od roku 1990 o 45%. Ačkoliv populace ve panělsku roste jen o něco málo přes 5% mezi roky 1990 a 2000, plocha měst se zvětšila o více než 25% za stejnou dobu. Mezitím se spotřeba energie ve panělsku za posledních 20 let více než zdvojnásobila a nyní roste o 6% ročně[zdroj?]. Toto je pro zemi, která závisí na importu ropy, částečně znepokojující (asi 80% panělské energie potřebuje ropu). Dlouhodobě neudržitelný vývoj je viditelný podél panělského pobřeží Středozemního moře, kde se staví domy a turistické komplexy. Ty zabírají obrovské plochy země a vodní zdroje.
.svg)
[editovat] Demografie
K1. lednu 2008 obývalo panělsko 46063511 obyvatel;[1] průměrná hustota zalidnění činila 91,2 obyvatele na km², což je mírně pod průměrem EU. Rozložení obyvatelstva je silně nerovnoměrné: zatímco pobřežní oblasti a ostrovy jsou velmi hustě zalidněné, centrální panělsko je témě pusté (kastilská provincie Soria má pouze 9 obyv./km²), trpící dlouhodobým stárnutím obyvatelstva a jeho odchodem zejména do Madridu, v jehož aglomeraci ije 14% obyvatel země.
Hodně panělů ije vzápadní Evropě, především ve Francii, SRN a Švýcarsku, dále vUSA, Kanadě, latinskoamerických zemích a vMaroku. panělská kolonie je i vČeské republice; vznikala vobdobí občanské války (1936 – 1939) a po ní. Naopak ve panělsku ije početná kolonie Maročanů, Latinoameričanů, Afričanů černé pleti, Číanů, Rumunů, a dalších přistěhovalců, včetně několika stovek Čechů. Přirozený demografický růst je nízký, přírůstky obyvatelstva tvoří imigranti (viz níže). Sohledem na rozlohu země a další vlivy u obyvatel existují určité rozdíly fyziologické, charakterové, náboženské, jazykové i ve všeobecném vzdělání.
Obyvatelé země se označují jako Španělé; část obyvatel hovořících jinými jazyky než kastilštinou považují za paněly pouze Kastilce a samy se často prohlašují za Galicijce, Basky a Katalánce. Přes tři čtvrtiny obyvatel se hlásí k římskokatolické církvi, podíl ostatních náboženství je velmi nízký.[4]
[editovat] Jazyky
Španělština (kastilština), úední jazyk na celém území Katalánština, úední Baskičtina, úední Galicijština, úední Asturština/Leónština Aragonština Aranéština Extremadurština Fala
Nejvýznamnějším a zároveň úedním jazykem panělska je španělština, označovaná zde jako kastilština. K dalším úedním jazykům náleží regionální jazyky katalánština (užívaná na východě panělska), baskičtina, galicijština a aranéština. Vedle těchto jazyků se ve panělsku vyskytují také asturština (není sice regionální úední jazyk, ale v Asturii je chráněna místními zákony), aragonština, extremadurština, leónština a různé přechodné dialekty, jež však úedními jazyky nejsou.
[editovat] Přistěhovalectví
Zatímco ve 20. století bylo panělsko zemí, odkud emigranti odcházeli (před občanskou válkou, frankismem či ekonomickými krizemi), na přelomu 20. a 21. století zaznamenala silnou vlnu migrace, která, byť již o něco slabší, pokračuje dodnes. S čistou mírou imigrace 1,5% v roce 2005 bylo po Kypru na druhém místě v EU.[5] V současnosti zaujímá s hodnotou 0,99% 15. místo v unii.[6] V roce 2008 tvořilo 5220000 cizinců 11,8% obyvatel panělska.[7]
Zpočátku převažovali mezi imigranty obyvatelé Afriky a Jižní Ameriky (zejména Maročané a Ekvádorci), v posledních letech však mezi příchozími převáili Evropané. Největší zastoupení mají Rumuni (729000), rychle stoupá podíl Britů (352000) a dalších občanů starých států Evropské unie. Nejvíce imigrantů se usazuje v Madridu a na pobřeží Středozemního moře, naopak Galicie či Asturie příliv cizinců témě nepocítily.
[editovat] Největší města a aglomerace
- Podrobnější informace naleznete v článcích Seznam měst ve Španělsku a Metropolitní oblasti Španělska.
|
10 největších metropolitních oblastí
|
[editovat] Kultura
Tradiční panělská kultura je pevně zakořeněna v katolictví, jehož mocný vliv na tvorbu tradice dokazují například procesí o velikonočním týdnu „Semana Santa“. Vlivy cikánské kultury se odráejí vtanci a hudbě flamenca, maurské dědictví se projevuje nejvíce varchitektuře (Alhambra). panělsko proslavili světově věhlasní umělci – El Greco (eckého původu), Goya, Picasso, Dalí, Gaudí či Miró. V posledních desetiletích nabývá ve panělsku na významu kinematografie, ze známých režisérů uveďme již zemřelého Luise Buñuela či Pilar Miró, a soudobé tvůrce jako je Pedro Almodóvar či Alejandro Amenábar.
[editovat] Doprava
- délka silniční sítě: 664610 km (údaj z roku 2000)
- nejvyší povolená rychlost na dálnicích 120 km/hod
- nejvyší povolená rychlost na hlavních silnicích (značené N) 100 km/hod
- nejvyší povolená rychlost na ostatních silnicích 90 km/hod
- nejvyší povolená rychlost v obcích 50 km/hod
- maximální povolené množství alkoholu v krvi 0,5 mg/l
- další informace:
- Zkratky silnic
[editovat] Odkazy
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ a b INE: Demografické údaje k 1. lednu 2008
- ↑ Španělští socialisté se ujímají vlády po osmi letech BBCCzech, 15. března 2004
- ↑ Údaje pro rok 2007 Instituto Nacional de Estadística
- ↑ Průzkum CIS (Cientro de Investigaciones Sociológicas), duben 2008, otázka 33
- ↑ Eurostat: Población en Europa - 2005, Población en Europa - 2004 (fr, en, de)
- ↑ Index Mundi: Tasa de inmigración neta, comparación países
- ↑ INE: Avance del Padrón Municipal a 1 de enero de 2008. Datos provisionales
[editovat] Externí odkazy
|
|||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||
|
|||||
