ecko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Ελληνική Δημοκρατία ecká republika |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Ymnos is tin Eleftherian | |||
| Motto: Svoboda nebo smrt | |||
| Geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Atény | ||
| Rozloha: | 131 940 km² (94.nasvětě) z toho 0,86% vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Olymp (2 917mn.m.) | ||
| Časové pásmo: | +2 | ||
| Obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 11 018 000 (74.nasvětě, 2004) | ||
| Hustotazalidnění: | 81ob./km² | ||
| HDI: | ▲ 0,947 (vysoký) (18.nasvětě, 2007) | ||
| Jazyk: | řečtina | ||
| Náboženství | Pravoslaví, částečně řeckokatolické | ||
| Státní útvar | |||
| Státní zřízení | republika | ||
| Vznik | 25. března 1821 (odtržením od Osmanské říše) | ||
| Prezident | Karolos Papulias | ||
| Předseda vlády | Jorgos Papandreu | ||
| Měna | euro (EUR) | ||
| Mezinárodní identifikace | |||
| MPZ | GR | ||
| Telefonnípředvolba | +30 | ||
| Národní TLD | .gr | ||
ecko, oficiálně Helénská republika (řecky Ελλάδα [eˈlaða] nebo Ελλάς [eˈlas]), je stát ležící v jihovýchodní Evropě na jihu Balkánského poloostrova a rozkládající se na ostrovech v Egejském, Středozemním a Jónském moři. Jeho sousedy jsou Albánie, bývalá jugoslávská republika Makedonie, Bulharsko a Turecko. Hlavním městem jsou Athény. Uředním jazykem je řečtina.
Obsah |
[editovat] Etymologie
Názvy ecka ve světových jazycích mají tři různé původy, z latinského Graeci, které podle Aristotela bylo starověkým názvem eků. Dále Iónsko z eckého toponymu Iónía a třetí podobou je Héllas podle mýtické předkyně eků Heleny. Jazykem, který se odlišuje je gruzínština, kde se ekům íká Berdzeni podle gruzínského slova „brdzeni“ – moudrý.
[editovat] Dějiny
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Řecka.
[editovat] Pravěk a antika
- Podrobnější informace naleznete v článku Starověké Řecko.
Pobřeží ecka u Egejského moře bylo místem vzestupu první civilizace v Evropě (jmenovitě Minóané a Mykéňané), poté následovala Temná doba až do roku 800 př. n. l., kdy začala nová éra eckých městských států (např. Sparta nebo Athény), které získávaly kolonie po celém Středozemí. Po ée impéria Alexandra Velikého přišlo období, kdy se ecká kultura stala základem helénské civilizace.
[editovat] Nadvláda ímanů a středověk
- Podrobnější informace naleznete v článcích Achaea a Byzantská říše.
Vojensky ecko sláblo natolik, e se muselo po čase podřídit Římu – stalo se tak v roce 168 př. n. l., přesto v mnoha směrech si spíe ecká kultura podmanila ivot Římanů. ecko se stalo provincií ímského impéria, ale ecká kultura stále dominovala východnímu Středomoří. Když se íe rozdělila na Východořímskou, známá později jako Byzanc, a Západořímskou, východní část íe se soustředila okolo Konstatinopole (tehdy známé jako Byzantium), zůstala v jádru ecká, zahrnujíc samotné ecko. Od 4. do 15. století Byzantská íe přežila jedenáct století útoků ze severu, západu a východu, až se Konstantinopol 29. května 1453 ocitla pod nadvládou Osmanské říše. Stalo se tak tím, e padl poslední císař z dynastie Paleiologů, Konstantin XI. Zbytek ecka byl postupně podmaňován Osmany během 15. století.
[editovat] Nadvláda Osmanů (Turků)
- Podrobnější informace naleznete v článku Osmanská říše.
Zatímco Osmané dokončovali dobytí pevninské části ecka, odehrály se dvě migrace Řeků. První stěhování zahrnovalo přesunutí ecké inteligence do západní Evropy, ze strachu před Turky, a přispělo k nástupu renesance. Druhé stěhování eků bylo opuštění plání eckého poloostrova a znovuosídlení se v horách. Osmané nebyli schopní vytvořit stálou vojenskou a administrativní přítomnost v těchto horských oblastech. Výsledkem bylo to, e některé ecké horské klany na poloostrově stejně jako na některých ostrovech, si udržely statut nezávislosti. Koncem 16. století až do 17. století se Řekové začali stěhovat zpět na planiny a do měst, která se tak postupně začala rozšiřovat.
Systém milletu (turecký termín označující právní ochranu náboženské menšiny) přispěl k etnické soudržnosti mezi ortodoxními eky tím, e izoloval různé lidi uvnitř Osmanské říše s jiným vyznáním. Ortodoxní církev, náboženská instituce se silným národním charakterem, pomohla Řekům ze všech území poloostrova (tj. hor, planin a ostrovů) zachovat si jejich etnické, kulturní a jazykové dědictví po léta osmanské nadvlády (a to přestože tehdy se této církvi ještě neříkalo ecká; ta byla založena až po osvobození). Řekové, kteří zůstali na planinách během osmanské okupace, byli buď křesťané vypořádávající se s břemenem cizí nadvlády nebo do značné míry krypto-křesťané (řečtí muslimové, kteří byli tajnými vyznavači ortodoxní víry), aby se vyhnuli vysokému zdanění. ekové, kteří konvertovali k Islámu a nebyli krypto-křesťany, se stali v očích ortodoxních eků Turky. Nebyli zde ádní ečtí muslimové ani křesťanští Turci. Výsledkem bylo, e vyznání hrálo neodlučitelnou roli ve utváení moderních eckých a dalších post-osmanských národních identit.
[editovat] Vznik současného eckého státu
- Podrobnější informace naleznete v článku Řecké království.
ecké království získalo nezávislost na Osmanské říši v roce 1829. Během druhé poloviny 19. století a první poloviny 20. století ecko postupně připojovalo sousední ostrovy s řecky mluvícím obyvatelstvem. V první světové válce ecko hodně získalo, hlavně sever - dnešní Makedonské provicie. Přesto ale ztratilo jakýkoliv kulturní vliv v Anatolii, anatolští ekové byli přesídleni na západ, stejně jako Turci ijící v ecku byli vystěhováni do později vzniklé Turecké republiky. Témě 500 let trvající okupace zapříčila dnešní nenávist eků ke všemu tureckému. V letech 1941-44 bylo ecko obsazeno Německem, k osvobození došlo za pomoci spojeneckých armád, hlavně Velké Británie.Po poráce komunisty organizovaného povstání v roce 1949 se ecko orientovalo na západní demokracie a v roce 1952 se stalo členem NATO. V letech 1967 – 1974 bylo ecko vojenskou diktaturou (viz Řečtí plukovníci), ve které bylo mnoho politických svobod omezeno a řecký král byl donucen opustit zemi. Demokratické volby v roce 1974 spolu s referendem ukončily období vojenské diktatury a zrušily monarchii. ecko se na základě výsledků referenda stalo parlamentní demokracií. V roce 1981 se ecko stalo členem evropských společenství.
Problematická historie se projevila i v národním sloganu – Svoboda nebo smrt.
[editovat] Geografie a přírodní poměry
- Podrobnější informace naleznete v článku Řecké ostrovy.
ecko na severu hraničí s Albánií (282km), Býv. jugosl. republika Makedonií (246km) a Bulharskem (494km) a na východě s Tureckem (206km). Mezi eckem a Tureckem leží Egejské moře, ze západu ecko omývá Iónské moře a z jihu Středozemní moře. Celková délka pobřeží je 13676km. K ecku patří okolo dvou tisíc ostrovů a ostrůvků, které jsou převáně v Egejském moři. Z větších ostrovů stojí za zmínku především Kréta ve Středozemním moři. ecko je členskou zemí Evropské unie (od roku 1981) a NATO (od roku 1952).
Země se skládá z rozsáhlé pevninské části na jižním konci Balkánu, Peloponésského poloostrova (odděleného od pevniny Korintskou úinou) a početných ostrovů (okolo 3000) včetně Kréty, Rhodu, Eubója nebo Dodekanés či Kykladů v Egejském moři a také z ostrovů v Iónském moři. ecko má více než 15000 kilometrů pobřeží a pozemní hranice dlouhé 1160 kilometrů.
Okolo 80% země je tvořeno horami nebo kopci, což ecko činí jednou z nejhornatějších zemí Evropy. Horská pásma na území ecka se souhrnně označují Helenidy. Západní ecko zahrnuje jezera a mokřady. Centrální horstvo Pindos má nejvyší bod o výce 2636 metrů nad mořem. Horské pásmo pokračuje prostřednictvím Peloponésu, ostrovů Kythera a Antikythera a končí na ostrově Kréta. (Ostrovy v Egejském moři jsou ve skutečnosti vrcholy podvodních hor, které kdysi byly prodloužením pevniny).
Střední a západní část ecka zahrnuje vysoké strmé vrcholy přerušované mnoha kaňony a ostatními krasovými útvary včetně roklin Meteora a Vikos.
Hora Olymp je nejvyším bodem ecka ve výce 2919 metrů nad mořem. Stejně tak je severní ecko tvořeno dalším pohořím – Rodopy, nacházejícími se ve východní Makedonii a Thrákii. Toto území je pokryto rozsáhlými a hustými lesy jako například známá Dadia.
[editovat] Příroda
[editovat] Krajina
Planiny se nacházejí hlavně ve východní Thesálii, Střední Makedonii a Thrákii. ecké klima je rozdělené na tři dobře definovatelné třídy – přímořské, horské a mírné. První zahrnuje mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Zimní teploty vzácně dosahují extrémů, přestože příležitostně můe sněit i v Aténách, na Kykladech nebo Krétě. Horské se nachází hlavně v západním ecku (Epirus, střední ecko, Thesálie, západní Makedonie stejně jako ve středních částech Peloponésu jako je Achaea, Arkádie a části Lakónie, která s Alpami přímo sousedí). Konečně mírné pásmo se nachází ve střední a východní Makedonii, dále v Thrákii na místech jako jsou Komotini, Xanthi a severní Evros; s chladnými a sychravými zimami a horkými suchými léty. Stojí za zmínku, e Atény jsou umístěny na přechodovém území mezi přímořským a horským klimatem, což má za následek, e když se nacházíte v jižních čtvrtích, klima je přímořské, zatímco v severních čtvrtích je horské.
[editovat] Fauna a flóra
Okolo 50% eckého území je pokryto lesy s bohatě rozličnou vegetací, která se rozpíná od horských jehličnanů až k přímořskému typu vegetace. ecké lesy jsou domovem posledním hnědým medvědům a rysům v západní Evropě stejně jako dalším druhům, jakými jsou mimo jiné například vlci, srnci, divoké kozy, lišky a divoká prasata. V moři kolem ecka ijí tuleni, mořské želvy, žraloci,delfíni i velké chobotnice včetně krakatice.
[editovat] Vláda a politika
Ústava z roku 1975 zahrnuje rozsáhlé záruky občanských svobod. Prezident republiky, volený poměrnou většinou parlamentu na dobu 5 let, je formálně hlavou státu. Přesto se však jedná o premiéra a vládu, kteří hrají ústřední roli v politickém vývoji, zatímco prezident provádí velmi omezené vládní funkce, vedle slavnostních povinností. ekové volí 300 členů jednokomorového parlamentu tajným hlasováním na maximálně 4 roky, ale volby se mohou opakovat v mnohem kratších intervalech. ecko používá komplexní posílený volební systém poměrného zastoupení, který znevýhodňuje drobné strany a zajisťuje, e strana, která zvítězí v národních volbách, získá většinu křesel. Aby strana získala zastoupení, musí získat v národních volbách alespoň 3 procenta hlasů. ecká parlamentní politika je založena na principu “dedilomeni” – prohláené důvěe parlamentu a premiérovi a jejich administrativě. To znamená, e prezident republiky je vázán jmenovat premiérem osobu, která bude schválena většinou členů parlamentu (tj. 151 hlasy). Se současným volebním systémem je zvolen za premiéra ten, kdo je to vůdce strany která získala většinu hlasu v parlamentních volbách. Administrativa můe kdykoliv požadovat “volbu důvěry”; naopak určitý počet členů parlamentu můe požadovat uskutečnění “volby nedůvěry”. Obě se vyskytují vzácně s většinou předvídatelnými výsledky, jelikož volby za stranickou linií se uskutečují velmi zřídka.
[editovat] Administrativní rozdělení
13 krajů rozdělených do 51 prefektur (nomoi; jednotné číslo: nomos) a 1 autonomní region*:
- Attika –Athény, Východní Attika, Západní Attika, Piraeus
- Střední Řecko –Euboia, Eurytania, Fókis, Fthiótis, Boiótie
- Střední Makedonie –Chalkidiki, Imathie, Kilkis, Pella, Pieria, Serres, Soluň
- Kréta –Chania, Heraklion, Lasithi, Rethymno
- Východní Makedonie a Thrákie –Drama, Evros, Kavala, Rhodope
- Epirus –Arta, Ioaninna, Preveza, Thesprotie
- Iónské ostrovy –Korfu, Kefalonie a Ithaka, Lefkada, Zakynthos
- Severní Egeis –Chios, Lesbos, Samos
- Peloponés –Arkádie, Argolis, Korinthie, Lakónie, Mesínie
- Jižní Egeis –Dodekany, Kyklady
- Thesálie –Karditsa, Larissa, Magnesia,
- Západní Řecko –Trikala, Achaea, Aetolie, Elis
- Západní Makedonie –Florina, Grevena, Kadtorie, Kozani
[editovat] Ekonomika
ecko je tržně orientovaná ekonomika se silným veřejným sektorem. Cestovní ruch je velmi důležitý, poskytuje vysokou část HDP a příjmy ze směnárenství. ecko také platí za světového hráče v oblasti lodní přepravy (první v kategorii počtu vlastněných lodí a třetí v počtu lodí registrovaných na vlajku). ecko je předním příjemcem pomoci Evropské unie (rovnající se 2,4% jeho HDP). Vývoz vyráběného zboží včetně telefonního vybavení a softwaru, potravin a paliv zodpovídá za velkou část zbytku eckých příjmů.
Za posledních několik let se ekonomika stabilně zlepšovala tím, jak vláda zpřísňovala rozpočtovou politiku v přípravě na vstup ecka do Eurozóny 1. 1. 2001. Průměrný příjem na hlavu byl v roce 2004 odhadován na 22000 USD (550000 Kč, měsíčně 46000 Kč). ecko má expandující sektor služeb a telekomunikačního průmyslu a stalo se jedním z největších investorů v související oblasti. Nejen to, ecko nyní figuruje jako dovozce pracovní síly a zahraničních pracovníků (hlavně z východní Evropy, středovýchodní Evropy, Pakistánu a Afriky). Lidé z těchto oblastí nyní tvoří 10% celkového počtu obyvatel.
Hlavní problémy, kterým země nyní čelí, jsou sníení nezaměstnanosti, privatizace několika státních podniků, reformy socialního zabezpečení, přepracování daňového systému, minimalizace byrokratické neefektivnosti. Předpovědi předvídaly v roce 2004 ekonomický růst o 4 až 4,5%. Hlavním problémem nadále zůstává sníení vládního deficitu, který v současnosti činí témě dvojnásobek 3% přípustného limitu Eurozóny. Nová konzervativní vláda odhalila Eurostatu, e předešle poskytnuté hodnoty, které byly základem eckého vstupu do Eurozóny, byly nepravdivé. Po dohodě dala Evropská unie ecku dva roky (rozpočty na rok 2005 a 2006), aby dostalo svoji ekonomiku do pořádku v souladu s Evropským paktem stability.
“Banka ecka”, nyní pobočka Evropské centrální banky, funguje jako národní centrální banka. Nejedná se o banku totožnou s “Národní bankou ecka”, která je pouze komerční bankou.
[editovat] Demografie
Počet obyvatel je okolo 11,5 milionů (Atény okolo 4 miliony obyvatel). Většina obyvatel (98%) vyznává ecké ortodoxní náboženství, jen asi 1,3% patří islámu. Úedním jazykem v ecku je řečtina.
Podle studie z ledna 2003 má ecko 11 018 000 obyvatel (trvalých). Z těch ije 58,8% na městských územích, přičemž jen 28,4% ije ve venkovských oblastech. Obyvatelstvo dvou největších eckých měst – Atén a Thessaloniki – dosahuje počtu 5 miliónů, témě 4 milióny v Aténách, zatímco v Thessaloniki je to mírně přes 1 milion. Přestože celkový počet obyvatel pokračuje v růstu, ecko čelí vánému demografickému problému. V roce 2002 poprvé v historii moderního ecka byl počet narození přesažen počtem úmrtí. ecké sčítání lidu z roku 2001 zaznamenalo 10 930 000 obyvatel, z nichž 760 000 bylo původu jiného než eckého. Z tohoto důvodu se výe zmíněný průzkum trendem silně odlišuje od průzkumu uskutečněného pouze o dva roky dříve a následně vykazuje také negativní růst populace.
ecko má mnoho rozličných jazykové a kulturně národnostních menšin. Neúplný výčet by zahrnoval Pomaky a různé skupiny Romů. Takté zde existuje množství náboženských menšin, včetně muslimů v západní Thrákii, tvořících většinu místních obyvatel a vytváejíc tak druhou nejpočetnější skupinu.
[editovat] Přistěhovalectví
Podle statistických údajů o přistěhovalcích v ecku se odhaduje, e v ecku ije 1,15 miliónu přistěhovalců, z nichž 60 – 65% přišlo z Albánie, přičemž asi 200000 z nich bylo zadokumentováno jako příslušníci ecké národnostní skupiny nebo “homogeneis”. Dalšími většími národnostmi jsou podle údajů o povolení k pobytu Bulhaři (67000), Rumuni (29000), Ukrajinci (23000), Pákistánci (17000) a Gruzínci (15000), přestože je zde hláeno přes více než 180 různých národností. Právní status přistěhovalce byl během 90. let 20. století velmi nejasný (stejně jako po celé jižní Evropě) a to spolu s velkým počtem ilegálních přistěhovalců vedlo od roku 1997 k uskutečnění 3 legalizačních programů nařízených eckým státem (čtvrtý probíhá nyní v roce 2005).
V 90. letech imigrovalo do ecka několik prominentních eckých sportovců jako etničtí přistěhovalci z Albánie a Gruzie, včetně legendárních vzpěračů Pyrrose Dimase a Kakhiho Kakhiashviliho.
Přistěhovalectví je v ecku, stejně jako v mnoha jiných zemích Evropské unie, kontroverzní záležitostí. Průzkum Centra Evropského unie pro monitorování rasismu a xenofobie, oficiální agentury Evropské unie studující přístupy související s rasou a národností v EU, z roku 2003 zjistil, e ekové mají větší negativní přístup vůči mnohonárodnosti než jacíkoliv jiní lidé ve státech EU a mnohem více než ostatní občané EU také upřednostňují o navrácení do vlasti nezaměstnaných legálních přistěhovalců. Přesto ekové mají mírnější vztah než ostatní členové EU k tomu, zda by měli mít legální přistěhovalci stejnou právní ochranu jako rodilí ekové a zda by se měli podřídit místním zákonům a konvencím.
V roce 2005 vláda navrhla další zákon o přistěhovalectví se záměrem zefektivnit imigrační procedury a minimalizovat rozsáhlé byrokratické problémy, které se táhly od roku 1991. Po francouzských občanských nepokojích vůdce opoziční strany „PASOK“ navrhl lepší ízení integrace přistěhovalců a to hlavně v místním volebním právu. Tento přístup byl vřele uvítán vládou. Přesto několik veřejných průzkumů v té době prokázalo veřejné znepokojení nad všeobecným vlivem přistěhovalců v ecké společnosti. Zda bude vládní směr zrychlení sociálního zařazení mezi veřejností populární je zatím stále nejasné.
[editovat] Náboženství
Ještě před nadvládou Osmanů bylo ecko součástí Byzantské říše. Státní, stejně jako náboženské centrum íe, bylo Constantinem I. přesunuto do Konstantinopole (dnešní Istanbul). Od Konstantinových časů se ortodoxní křesťanská víra úspěně rozvíjela a rozšiřovala do východní Evropy. Dokonce i pod nadvládou Turků a po opakovaných pokusech o převrácení na svou víru Jezuity a poté Protestanty, ortodoxní křesťanství přežívalo a vzkvétalo.
Úloha ortodoxní církve v oblasti udržování ecké etnické a kulturní identity během 400 let Osmanské nadvlády posílila pouto mezi náboženstvím a vládou. Většina eků i mnoho z těch, kteří nebyli stoupenci křesťanství, uctívají a respektují ortodoxní křesťanskou víru, chodí do kostela a slaví hlavní svátky, a jsou citově spjati s ortodoxním křesťanstvím jako se svou národní vírou.
ecká ústava odráí tento vztah tím, e zaručuje absolutní svobodu vyznání, zatímco definuje “převládající náboženství” ecka jako východní ortodoxní církev Ježíovu. V praxi je ortodoxní církev a světský stav jsou vzájemně blízce spjati. Společný souhlas je potřebný pro stavbu kostelů a církev také zablokovala v Aténách stavbu míst uctívání jiných církví. Kněí přijímají plat od státu. Prezident republiky přísahá na Bibli svatou a ortodoxnímu křesťanství je dáváno přednostní místo v náboženských předmětech v prvotním vzdělávání. Církvi také bylo umožněno udržet si své rozsáhlé portfolio finančního majetku vyňatého z daňové a rozpočtové evidence.
V lednu 2005 vyšla najevo série vysoce publikovaných korupčních skandálů zahrnující vysoce postavené představitele církve, která vedla k mnoha požadavkům, i ze strany nevěících eků, na dokončení rozdělení církve a státu a větší kontrolu církevního majetku.
Většina eků (95 – 98%) je alespoň formálními členy východní ortodoxní církve, ačkoliv zachovávání náboženských tradic v posledních letech klesá. ečtí muslimové tvoří okolo 1,3% populace a ijí převáně v Thrákii. Rovně zde ijí příslušníci ímskokatolické církve, hlavně ve městě Patras, v souostroví Kyklad na ostrovech Syros, Paros a Naxos, protestanté a idé, hlavně v Soluni (která bylo kdysi důležitým idovským městem až do holokaustu). Určité skupiny v ecku se také snažily oživit helénismus, staré ecké pohanské náboženství.
[editovat] Hora Athos
Malá část ecka, poloostrov Athos (někdy se té uvadí jen hora Athos), je považována eckou ústavou za autonomní republiku, ačkoliv zahraniční vztahy přesto zůstávají výsadou eckého státu. Duchovně je Athos pod patriarchátem Konstantinopole a proto je ve spojení se všemi kláštery na hoře Athos a s ortodoxní církví zastoupenou v mnoha zemích. Jeden kláter se nedávno odloučil a vytvořil zcela nezávislé schisma na Svaté hoře – Kláter Esphygmenou. Esphygmenou se skládá ze 117 fanatických mnichů, kteří tvrdohlavě oponují hlavě církve a už ji více neuznávají. Věí tomu, e jsou posledními zbylými opravdovými křesťany na světě a e ortodoxní se stali zkaženými, protože vedou s ostatními vírami dialog. Také mají výhrady vůči patriarchovi Athenagorasovi, který v 60. letech 20. století zvyšoval nevoli k římsko-katolické církvi.
[editovat] idé v ecku
Židé byli v ecku přítomni posledních 2000 let. Nejstarší zmínka o eckých idech je nápis, datovaný asi 300-250 let před naším letopočtem nalezený v Oroposu, malém přímořském městě mezi Aténami a Boeotií, a cituje se v něm o “Moschosovi, synu ida Moschiona”, který byl podle všeho otrokem. První ecká idovská populace se stala známou jako Romaniotové a jejich jazyk se stal známý pod názvem Jevanština (podle idovského slova pro ecko “Javan”). Od 16. století a dále do budoucna, měla Salonica, město v severním ecku, jednu z největších (tehdy převáně sefardických) židovských komunit na světě a také slušný základ rabínské tradice. Na ostrově Kréta hráli idé důležitou roli v přepravních obchodech. Během 2. světové války, když bylo ecko okupováno nacistickým Německem, bylo zavražděno 86% eckých idů při vpádu Osy a přežila pouze menšina, přičemž většina z nich emigrovala do Izraele. Dnes je ecká idovská komunita odhadována na 4500 lidí.
[editovat] Související články
- Dějiny Řecka
- Řecké království
- Starověká Makedonie
- Starověké Řecko
- Antika
- Řečtí plukovníci
- Řecká hudba
[editovat] Externí odkazy
- (cs) Velvyslanectví ČR v Řecku
- (cs) Řecko na euroskop
- (cs) Informace českého ministerstva práce a sociálních věcí
- (de) Řecko v atlasu zemí časopisu Spiegel
- (en) Řecko v Encyklopaedia Britannica
|
|
||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||
|
|||||
